Od jachtařů pro jachtaře. O vášni k jachtingu, extrémních situacích i bezpečí na moři s Jirkou Zindulkou a Lukášem Slavíkem

19.7.2021
Kdo stojí za Boatsafe a jak funguje? Co všechno na moři prožili její zakladatelé? A kam se Boatsafe posouvá?
O vášni k jachtingu i bezpečí na moři s Jirkou a Lukášem

Kdo je kdo? Jiří Zindulka je ostřílený mořeplavec, který jachtingu zasvětil celý život. 25 let se věnoval charteru, organizoval kurzy a regaty. Po odchodu z yachting°com se mimo jiné plaví na své expediční plachetnici BOOMERANG v polárních oblastech. A hlavně, s Lukášem Slavíkem založil a rozvíjí Boatsafe. Lukáš Slavík je známý především ze světa pojišťovnictví, ale i on je zapálený jachtař. Na moři tráví své volno (pokud není na horách) a rád se účastní regat.

Jirko, o tobě se dávno ví, že moře je pro tebe celoživotní láskou. Jak se to stalo?

Jirka: Už od dětství jsem chtěl být námořníkem. V deseti letech jsem si přečetl první knížku o moři a bylo navždy rozhodnuto. Za bolševika ale bylo těžké se na moře dostat. Když mi neklapl lodní učňák v Děčíně, chtěl jsem jít studovat navigaci do SSSR, ale neudělal jsem přijímačky z občanky. Tak jsme pak na strojárně založili oddíl námořního jachtingu a začali jsme s Polytechnikou Warszawskou jezdit na moře. Oni k nám na hory a my k nim na moře. A tak jsem začal plout i já.

A kdy jsi začal s jachtingem ty, Lukáši?

Lukáš: Papíry jsem dělal v roce 2009 po asi tříleté zkušenosti jako člen posádky. K lodím mě dostal můj blízký kamarád. A ta svoboda a romantika mě tak chytla, že jsem si papíry udělal. A hned vzápětí jsme jeli na regatu, to bylo naivní :). Navíc ještě se spinakrem… to, co jsme tam předváděli, bylo velmi zábavné :). Tím ale chci říct, že jsem se toho nebál, což je důležité. Pak jsem kombinoval dovolené s regatami, snažil jsem se být na lodi alespoň dvakrát, třikrát ročně.

Lukáš na jedné z regat

Lukáši, ty jsi svůj pracovní život zasvětil pojišťovnictví. Co tě na tom baví a jak jsi začínal?

Lukáš: V oboru jsem přes 20 let, od roku 1999, kdy jsem na vysoké dostal nabídku práce pro mezinárodního makléře. A v roce 2008 jsme pak založili vlastní firmu PLATINUM Consulting. Naši klienti jsou převážně z korporátní sféry, podnikají v různorodých oblastech, a díky tomu je práce rozmanitá a zajímavá.

A Jirko, jak jsi se dostal k pojištění ty? S jachtingem přímo nesouvisí…

Jirka: Celou dobu, kdy jsem pronajímal lodě, jsem vnímal riziko spojené se skládáním kaucí. Půjčuješ si loď a skládáš za ni kauci 1000 až třeba 6000 EUR. A to už je dost vysoká částka. A pokud loď poškodíš, tak o kauci nebo její velkou část přijdeš, což je výrazný zásek do rozpočtu plavby. Nikdo nepoškozuje loď naschvál, ale riziko poškození, a tím i ztráty kauce, tu je vždycky. A navíc se může stát, že vám loď poškodí někdo jiný, třeba na kotvišti nebo v přístavu.

A tak jsem hledal možnost, jak nabídnout zákazníkům pojištění kauce. Existovalo zahraniční pojištění, ale tam je pro spoustu lidí jazykový problém, hlavně v případě škody a následné likvidace. A tak jsem nabízel české pojištění kauce, kde byla potíž v tom, že většina běžných nehod byla ve výlukách. A když se začaly opakovat nové nehody, tak je pojišťovna zařadila také do výluk.

Během let jsem měl řadu jednání v pojišťovně, na která jsem přicházel s podněty, jak pojištění kauce zlepšit. Ale pojišťovna na mé podněty nikdy nereagovala. Jednal jsem s řadou dalších pojišťoven, že bychom připravili pojištění pro jachtaře na míru, ale jednání k ničemu nevedla. Pro pojišťovny to byl příliš malý a nezajímavý business.

A tak Lukáše napadlo, že by se pojištění pro jachtaře ujal sám?

Lukáš: Potkali jsme se v té době s Jirkou na regatě Jabuka a on mi barvitě popsal svou dosavadní neúspěšnou snahu o vývoj pojištění pro jachtaře. Domluvili jsme se, že se mu pokusím pomoct, najdu vhodné partnery mezi pojistiteli a připravím produkt, který bude odpovídat Jirkovým představám. To se nakonec povedlo. V té době byl Jirka ještě jednatelem firmy Yachtcharter Zindulka (později yachting°com) a pojištění kauce bylo velice úspěšné.

Jirko, proč ty jsi vlastně odešel z yachting°com?

Jirka: Po 5 letech, kdy jsem do firmy přizval nového společníka, jsem vycítil, že jsem se dostal někam, kde být nechci. Jako firma jsme investovali obrovské peníze do softwaru, webu a marketingu, ale velmi málo do budování vztahů, až se osobní vztah s klienty takřka vytratil. Domluvili jsme se na odchodu a mě se obrovsky ulevilo. S firmou už teď kromě minulosti nemám vůbec nic společného. Vztahy teď nejsou ideální, ale dál bych to už nekomentoval.

Jaký jsi měl důvod se k pojištění znovu vrátit po svém odchodu? A tentokrát nezůstalo už jen u pojištění kauce...

Jirka: Věděl jsem, že pojištění pro jachtaře je důležitá a potřebná věc. A když jsem opustil firmu, byl jsem volný a mohl jsem přemýšlet nad pojištěním pro všechny jachtaře, nejen pro úzkou skupinu v rámci jedné firmy, a také o pojištění výrazně komplexnějším. A Lukáš to viděl stejně. Tak bylo jenom logické, že jsme spojili síly i zkušenosti a dali jsme se do přípravy úplně nového pojištění kauce, které bude, pokud ne nejlepší na trhu, tak rozhodně bude mezi nejlepší patřit. Takřka po roce práce jsme v červnu 2020 spustili web boatsafe.cz.

V té době ale řada jachtařů ani nevyplula kvůli covidu a situace se spíš zhoršovala...Jak jste se s tím vypořádali?

Jirka: No je pravda, že jsme si nevybrali nejlepší rok pro spuštění nového projektu pro jachtaře☺. Když jsme ale viděli, jak covid decimuje cestovní ruch a pronájem lodí, řekli jsme si, že zkusíme připravit takové pojištění, které bude zákazníky krýt i proti rizikům, která souvisí s covidem, třeba nemožnost cestovat nebo krach charterové společnosti. A díky Lukášově pevné pozici v pojišťovnách a další, skoro roční mravenčí práci, se nám podařilo připravit produkt, o kterém bych si nikdy nemyslel, že to bude možné.

Regata pod vlajkou Boatsafe

Lukáši, to vypadá jako pochvala☺. Jak jsi dokázal dohodnout produkty, které pojišťovna do té doby vůbec neznala, jako je třeba pojištění odpovědnosti skippera?

Lukáš: Pravdou je, že velká část našich produktů vznikla na zelené louce, nicméně odrážela naši dlouholetou zkušenost s jachtingem a s pojištěním jachtařských rizik. Partnery z pojistného trhu jsme přesvědčovali o jejich smysluplnosti opravdu trpělivě, a díky tomu se naše představy zhmotnily takřka na 100 %. A protože pojišťovny vidí, že to s námi úspěšně funguje, můžeme pokračovat dále ve vylepšování všech našich produktů.

Lukáši, Boatsafe ale není pojišťovna, tak jak vlastně funguje?

Lukáš: Boatsafe vyvíjí s vybranými pojistiteli unikátní produkty přesně na míru jachtařům. A pak je jejich distributorem. Naší hlavní snahou bylo vytvořit platformu, kde si na jednom místě každý jachtař vybere a sjedná pojištění, které právě potřebuje. A přitom bude celý proces nákupu naprosto jednoduchý a intuitivní. A to se povedlo.

Jedním z produktů je i speciální pojištění pro regaty, kterým se oba věnujete. Lukáši, ty jsi sestavil Boatsafe tým a postupně se zlepšujete. Jak se to podařilo?

Lukáš: Stále jsme jezdili, ale pořádný výsledek jsme nebyli schopni zajet. A pak mi Jirka před pár lety poradil něco, čeho se držím doteď. Dal mi tip na špičkového chorvatského jachtaře, který nás jako posádku začal jachting učit. Z hlediska trimování, předpovědi, místních podmínek, taktiky… Chorvaté jsou na moři od malička a mají to v krvi, nemusí nad tím přemýšlet, ví přesně, jak co udělat, nastavit…

Lukáš se téměř vždy plaví s First 35

A dneska mám díky tomu svou posádku. Část kluků je se mnou od začátku, část se obměnila, protože ne vždy narazíš na ten správný charakter. A myslím, že si to sedlo dobře. Vždy jedeme na necelý týden trénovat s chorvatským trenérem, osvěží se to a sehrajeme se, a pak už sami odejdeme závod. A tak se nám podařilo zajet pár slušných výsledků, jednu regatu jsme loni vyhráli s nejmenší lodí First 35. Ti stěžejní kluci, na přední plachtě, na balónu, jsou stále stejní a všechny manévry s přehledem zvládají.

Co se ti osvědčuje pro sehrání posádky? Jaký máš tip?

Lukáš: Já si hlavně vybírám ty kluky, kteří chtějí makat. Jsou nesmírně pracovití, baví je to, baví je zajet dobrý výsledek, jsou koncentrovaní… je to dané osobnostmi. Nijak extra je motivovat nemusím. I já sám musím být od začátku do konce každé regaty maximálně koncentrovaný. Snažím se vybírat kluky, co jsou v pohodě, uměj za to vzít, jsou i pro nějakou srandu, ale zároveň moc nepijí. Mám na to obrovské štěstí.

Stává se jen výjimečně, že by to neklapalo. Jednou jsem málem jednoho kluka vysadil už v průběhu regaty. Někdo zkrátka není týmového výkonu schopen. Právě on by byl přes své emoce schopen to klukům, který makaj, pokazit. A to já neumím strpět.

Na moři trávíme hodně času

Máš nějaké osobní jachtařské vychytávky?

Lukáš: Vozím s sebou jachtařskou tašku, kde mám zabalené důležité věci. A mám vychytávky při závodech. Například způsob nastavení otěží, spinakrového pně, který má často špatné úchyty. Dají se pak využít v závodě.

A máš Lukáši nějaký jachtařský sen? Kam se chceš ještě jachtařsky posunout?

Lukáš: Chtěl bych přeplout sám Atlantik. Až budou děti větší.

Západ slunce na moři je nejhezčí

Jirko, ty už jsi se plavil skoro všude a máš za sebou různé extrémní plavby. Máš i ty ještě nějaký sen?

Jirka: To je důvod, proč jsem si koupil Boomeranga, abych mohl plout kamkoliv. I tam, kde jsem nebyl, nebo tam, kde si loď nepůjčíš. Teď už jsem chtěl být v Arktidě, ale covid mi to neumožnil. I když teď bych se tam možná vzhledem k aktuálním vztahům s Ruskem stejně nedostal. Doufám, že se to podaří příští rok. A pak, když to půjde, tak severovýchodní cesta...A potom teplé kraje a za nějaký čas Antarktida.

A taky plavby s rodinou různě kolem světa. Nechci být jen na moři, jsem neposednej a potřebuju činností víc, ani rodina se mnou na lodi nebude chtít být pořád. Tak se to snažím skloubit. Možná je to idealistická představa, ale funguje.

Bojíte se někdy na moři?

Jirka: Když člověk vypluje, tak má vnitřní strach pořád. Máš zodpovědnost za všechny lidi na palubě. Představa, že někdo spadne přes palubu, že se mu něco stane...nikdo není neomylný. Když plavba skončí, tak ze mě napětí spadne a plavbu si pěkně užiju zpětně. Ale strach z něčeho nemám. Spíš obavy na dlouhých, náročnějších plavbách. Když se člověk bojí nebo nebojí, tak to na věci nic nezmění. Je to věc, která je jen v hlavě. Když člověk řeší problém, má v sobě napětí, ale v tom okamžiku se strach neprojevuje...

Lukáš: Občas se bojím, je to spíš pokora. Kdo říká, že se nikdy nebojí, tak kecá. Chodím i po horách, moře a hory jsou podobný živel a vždycky, když si myslíš, že už víš, tak tě překvapí.

Expediční Boomerang na Baltu

Jirko, když máš v posádce někoho, kdo se bojí, jak ho dokážeš uklidnit?

Jirka: Moje plavby jsou náročné a lidi s tím počítají. A něco je spojuje, i proto vždy vznikne dobrá parta a pak spolu často plují už sa

Strach v mužské partě lidi moc neprojevují a dusí to v sobě. Když to na nich poznám, tak se jim to pokusím vysvětlit mezi čtyřma očima, aby pochopili, že se bát nemusí. Že to třeba vypadá náročně, ale doopravdy to náročné není. Mnohem víc se s tím potkám na dovolené v Chorvatsku. Loď se nakloní a už vidím hysterické oči a pláč, i když se nic neděje. Takže se spíš se strachem potkám na rekreačních plavbách, nežli na těch náročných na konci světa…

Zvládají tvoje posádky plavby na Baltu? Mají dost zkušeností?

Jirka: Když se mě lidi ptají, zda je to pro ně vhodné, odpovídám jim, že to není až tak o zkušenostech, ale víc o odolnosti. Když první dva dny problejete, tak jsou vám zkušenosti k ničemu, stejně je neprojevíte a jste rádi, že žijete. Pokud jste odolní a mořská nemoc vám nic nedělá, tak se to naučíte. Některé lidi to zaskočí, že je jim opravdu blbě, když si to člověk čte doma v obýváku, těší se na dobrodružství. Ale pak na lodi, když je noc, zima, vlny se valí přes loď a člověk zvrací, tak by asi radši byl kdekoliv jinde. Má chuť utéct, ale hrdost mu to nedovolí…

Pokud není nikomu tak moc zle, tak ho nutím, aby šel na hlídku a odsloužil si to svoje, i když nechce, a musí se s tím nějak popasovat. Když je někomu hodně blbě, tak ho nenutím, nebylo by to pro něj bezpečné…Ale dokud to jde, tak je vyženu, udělá se jim tam líp :).

Jirka na Boomerangu

Věříš jim?

Jirka: Já hlídky skládám tak, aby tam vždy byl někdo zkušený… Když spím, tak jsem vzhůru, jakmile se ozve zvuk, který tam nepatří. Poslouchám, a když to vyhodnotím, že to je v pohodě, spím dál. Spoléhám na to, že mé reflexy a instinkty po těch desítkách let fungují dobře. V rizikovějších oblastech, třeba v systémech rozdělené plavby, si to kontroluju, nastavím si budík, promluvím s hlídkou...ale lidem se snažím věřit. Nic jiného mi stejně nezbývá :). Všude tam, kde by mohla nastat blbá situace, tak jsem připravený, aby to neřešili sami. Třeba jim do toho nezasahuju nebo o mě ani neví, ale jsem tam. To by mohlo vést k ohrožení.

Boomerang

Pro spoustu jachtařů jsou nehody na moři zdrojem poučení, na kterou takovou vlastní vzpomínáš?

Jirka: Hodně vzpomínám na jednu starší nehodu, kombinovanou trochu i s mojí blbostí. Roli v tom hraje špatně vybavená loď, což byla moje chyba, že jsem na ní plul, i souhra okolností.

Bylo to poprvé, když jsem plul kolem Evropy, a převážel jsem 17metrovou železobetonovou loď, vážila 32 tun. Jmenovala se Vagaboond, byla mizerně vybavená a měla jen čtyřicetikoňovej motor. No a já plul podle mapy z Atlasu světa pro střední školy :). Takže Španělsko a Portugalsko jsem měl na jedné stránce a byly tam zakreslené jen nejsilnější majáky. Z Portugalska jsem to totiž chtěl vzít na jeden zátah do Gibraltaru, tak jsem si myslel, že mapy nepotřebuju. Pro Středozemní moře jsem už mapy podrobné měl.

Pluli jsme a porouchal se nám motor, roztrhali jsme takřka všechny přední plachty v bouři a poslední kapka byla, když se nám porouchal kormidelní systém… Takže jsme byli bez plachet, bez motoru, bez kormidelního systému. Zmítali jsme se asi 100 mil od portugalského pobřeží, na jihu, foukal silnej vítr od severovýchodu, takže nás to hnalo na oceán.

Věděl jsem, že když budeme driftovat s větrem, tak nám to bude trvat 14 dní na Kanárské ostrovy. Nebyla tam ani ruční pína, a ta, kterou jsme si vyrobili, se rozlámala během pár vteřin. Neměli jsme ani tolik jídla. Nebyla to moc hezká situace...

Jak jste se z téhle nepříjemné situace dostali?

Jirka: Naštěstí jsem měl s sebou kamaráda, kterej dokáže opravit úplně všechno. Rozebral hydraulický píst kormidelního systému, našel prasklé těsnění, z koženého opasku vyrobil náhradní, dolili jsme tam motorový olej místo hydraulického a začalo to jakž takž fungovat. Na lodi jsme měli šicí stroj, tak jsme zašili a vytáhli plachty. A zamířili jsme zpět. Nakonec jsme rozchodili i motor.

Blížili jsme se v noci k portugalskému pobřeží, ale neměli jsme mapy. Maják zakreslený na té školní mapě opravdu svítil, tak jsme celou noc křižovali u něj. Když se rozednilo, vjeli jsme do delty řeky a tou řekou jsme pluli až do Fara. Tam jsme všechno opravili, zašili pořádně plachty, nakoupili zásoby a po čase znovu vyrazili.

Vyplouvali jsme pak kolem půlnoci, hodinu po největší vodě, aby nás při nasednutí kdyžtak další příliv zvednul (příliv je tam 3 metry). Bylo to na konci listopadu, byl jsem na palubě sám a panovala krásná viditelnost a bezvětří. Plul jsem po osvětlené plavební dráze. V jednom místě, kde zahýbala ostře doprava, jsem před sebou viděl další dráhu. Ta ale byla od jiné řeky a byla za nízkou písčitou kosou, která ve tmě nebyla vidět. Ale já jsem si myslel, že pokračuje ta naše dráha a plul jsem rovně. Když mi alarm začal hlásit malou hloubku, dal jsem zpátečku, ale těžká loď se slabým motorem jede ještě 100 metrů, než zastaví. Najel jsem do písku a zůstali jsme tam trčet.

Řeka Faro je nejen při odlivu plná nástrah

Vzbudil jsem kluky, člunem jsme vyvezli kotvu dozadu, přitáhli jsme si ji zpátky a znovu...ze stěžně jsme dali další kotvu do boku a naklonili pomocí ní loď, plnou zpátečku... Ale nic, voda dál klesala a loď se ani nehla. Volal jsem o pomoc vysílačkou, ale koncem listopadu v této oblasti nikdo nereagoval. Kluci chtěli, abych jel na břeh pro pomoc, bylo tam ale jen pár prázdných prázdninových domků.

Napadlo mě, že bych tam mohl najít nějaké trámky a použít je jako lešení a podpěru, aby se loď za odlivu nepoložila, protože by se pak z bahna rozhodně nezvedla. A opravdu, na břehu hned u prvního domku jsem je našel, přesně pasovaly do odtokových děr na boku lodi. Napasoval jsem je tam sekerkou a čekal jsem napjatě, co bude. Loď se naklonila na 11 stupňů a zůstala stát opřená o ta “párátka”. Pak jsme vyčerpali všechnu vodu, odpady, i pitnou vodu, všeho jsme se zbavili, abychom byli co nejlehčí.

A pak začalo svítat. Byla nejnižší voda, kolem lodi bylo asi 10 cm vody, bylo to magický ráno, úplně jasno… Kolem 11 hodiny nás vrcholící příliv začal zvedat a v 11.20 nás našponovaná zadní kotva začala táhnout zpátky na vodu. Takže jsme to přežili a nic se nám nestalo. Loď nebyla pojištěná, ani na odpovědnost. S obrovským štěstím jsme ji nakonec převezli, za cesty se nám ještě málem dvakrát potopila. Měli jsme velký štěstí….

Na každou další plavbu jsem pak už vozil všechny mapy. Když jsem plul nonstop kolem Anglie, taky jsem nechtěl nikde zastavovat, ale přesto jsem vezl podrobné mapy, včetně Skotska a Irska. Měl jsem tehdy sebou asi 50 kilo map a pilotů, abych už tohle nikdy nemusel řešit.

Jaké nehody jsou podle tebe nejčastější, na co je třeba dát největší pozor?

Jirka: Hodně nehod se děje, když se nic neděje. Je krásně, bezvětří a člověk se nechá ukolébat tím, že se nemůže nic stát. I mě se jednou v takové situaci stala nehoda. Jel jsem ostrou stoupačku, foukalo 8 uzlů, hladina jak zrcadlo, takže loď držela perfektně směr, a přesně v mrtvém slepém úhlu za genou byla rybářská loďka. Trimoval jsem zrovna plachty a slyšel jsem křik. Rychle skočil jsem ke kormidlu, a poprvé jsem si tehdy uvědomil, jak strašně dlouho po zmáčknutí “stand by” na autopilotu trvá, než začne kormidlo reagovat. Naštěstí se nikomu nic nestalo, rybáři vyskočili do vody a já loďku trochu nabral. Byli úplně v pořádku, jen naštvaní, škoda byla malá.

Když pluju v bouři, tak je člověk našponovanej, smysly má zostřený, a vše kontroluju, ale v takové klidné situaci je riziko nehody paradoxně větší.

A ty Lukáši, máš za sebou také nějakou nehodu?

Lukáš: Spousta věcí se stává, speciálně na regatách. Třeba roztržený balón (spinakr). Jednou jsem chytil za reling kotvu jiné lodi, musel jsem se vyhnout vytaženému mooringu na jedné straně a lodi na druhé. To jsem měl drahé.

Pro mě je to i otázka prestiže, myslím si, že loď se má zkrátka vrátit v pořádku. Nechci ji vracet zničenou nebo špinavou. Proto obden loď myju, i když jezdím s dětmi na dovolenou.

A co nového pro jachtaře chystáte? Kam se Boatsafe posune? Plány prý máte velké...

Lukáš: Naší vizí je platforma, která se primárně zaměří na vzdělání jachtařské veřejnosti z pohledu bezpečné plavby. Když začínající jachtaři poznají hrozící rizika, snadněji jim pak dokážou předcházet. Každý, ať už čerstvý držitel kapitánského oprávnění nebo i zkušenější jachtař, který se bude chtít dozvědět něco nového či zajímavého, přijde k nám a najde odpovědi na své otázky. S tím souvisí i pořádání přednášek, odborná právní pomoc související s provozem či pronájmem lodí atd. Myslím, že se máme na co těšit!

Díky za rozhovor a hodně hezkých jachtařských zážitků!

Chystáte se také na moře? Nezapomeňte na pojištění kauce, cestovní pojištění a pojištění odpovědnosti skippera. Od jachtařů pro jachtaře.

Chci si vybrat pojištění

Náš web používá cookies

Aby bylo prohlížení těchto stránek co nejpohodlnější, používáme soubory cookies. Ty nám pomáhají analyzovat užívání stránek a můžeme je neustále vylepšovat. Také díky nim můžeme zde nebo na jiných webech i sociálních sítích ukazovat reklamní nabídku, která by vás mohla zajímat. Použití souborů cookies lze spravovat v prohlížeči. Více informací o cookies najdete zde.