Rodinnou idylu na kotvě narušil prudce jedovatý ostnatec. Jaká byla první pomoc a jak to dopadlo?

Byla půlka září a my jsme se s rodinou a kamarády plavili v oblasti jižního konce ostrova Pašman v Chorvatsku. Večer jsem se rozhodl, že strávíme noc na kotvě. Kotva držela dobře, v hloubce cca 7 metrů, kde dno pokrýval písek s mořskou trávou.

Kotvu jsem ale raději ještě zkontroloval, potopil jsem se až na dno s ploutvemi a maskou a vypadalo to, že drží obstojně. Foukal slabý vítr. Při potápění ke kotvě jsem zjistil, že je tu poměrně silný proud – ve směru od kotvy k lodi.

Okolo 18.00 začalo zapadat sluníčko a my jsme se chystali na hezký večer na kotvě. Jeden z členů posádky se rozhodl si zachytat ryby na udici. A hned po chvíli chytil malou rybu, což samozřejmě vzbudilo pozornost celé posádky.

Prapodivná rybka na udici vzbudila naši pozornost, i proto, že to byl první úlovek

Byla to asi 15 až 20 cm dlouhá ryba a vypadala prapodivně. Protože byla malá, chtěl ji hned pustit. Při vyndávání rybky z podběráku ale najednou ucítil velmi prudkou bolest a začala mu opravdu proudem téct krev.

Myslel si, že se při manipulaci rybě ulomil nějaký osten, který měla na hřbetě, a zůstal zapíchnutý v ruce. Okem ale v ráně nic vidět nebylo.

Ranka to byla relativně malá, nicméně tekl z ní opravdu velký proud krve. V okolí rány se rychle začala rozšiřovat tmavá skvrna. Bolest se během několika málo minut vystupňovala na téměř nesnesitelnou míru a nastoupila silná zimnice.

Protože jsem udělal "reportážní foto první ulovené ryby", začali jsme pomocí Google Lens zjišťovat, o jakou rybu se jedná, jak je nebezpečná a jak poskytnout první pomoc.

Zjistili jsme, že je to ostnatec paprsčitý (anglicky Starry weever, latinsky Trachinus radiatus). Podle popisu jsme se rychle rozhodovali, jestli přivolat pomoc, nebo se pokusíme situaci zvládnout svépomocí. Následky poranění byly popsány jako poměrně vážné, ale podrobně byl popsaný i postup první pomoci.

Provedli jsme proto po telefonu rychlou první konzultaci s lékařem – kamarádem, který je zároveň zkušený potápěč. Na základě ní jsme se rozhodli, že se pokusíme řešit první pomoc sami. K rozhodnutí pomohl i fakt, že partnerka postiženého je sálová sestra na JIP s vyšším zdravotnickým vzděláním a má velmi slušně vybavenou lékárničku.

Pokud by se situace zhoršila, kontaktoval bych asistenci SeaHelp, kterou jsem u Boatsafe měl předplacenou, nebo asistenci v rámci cestovního pojištění Boatsafe.

První pomoc poskytovala zkušená zdravotní sestra

Jaká byla doporučená první pomoc?

Jed ostnatce je termolabilní bílkovina, proto je třeba ji narušit teplem, aby přestala dále intoxikovat postižené místo. Doporučení proto bylo během 1,5 až 2 hodin končetinu s ránou vystavit teplotě nad 50 °C (nejlépe v horké vodě, kterou pravidelně měníte). A vždy podávat také širokospektrá antibiotika a silná analgetika (ideálně morfiny).

Protože jsme díky partnerce postiženého disponovali potřebnými léky i vybavením, dostalo se mu velmi podobné první pomoci. Kromě horké lázně byla ihned nasazená 3denní širokospektrá antibiotika, antihistaminika perorálně i lokálně a také silná analgetika na bolest.

Postižený přesto uváděl, že nikdy v životě nezažil větší a nesnesitelnější bolest. Horká voda pomáhala bolest tlumit, ale při vyndání z lázně se okamžitě stupňovala.

Kolem 4. hodiny ranní (tedy zhruba 9 hodin od zranění) bolest konečně začala slábnout – zůstal jen poměrně velký otok ruky. Ráno už bolest nebyla.

Otok na ruce přetrvával opravdu dlouho

V době, kdy píši tyto řádky, uplynuly přibližně 3 měsíce od události. Ruka stále pravidelně otékala a v místě rány se vytvořila hnisavá píštěl. Zranění bylo zkontrolované na chirurgii i na toxikologickém oddělení a vše se zdálo být v pořádku. Nakonec musel postižený podstoupit chirurgický zákrok, kdy místo poranění lékař vyřízl, a tím se vyřešilo neustálé hnisání. V ráně nic nezůstalo, ale jed stihl nevratně poškodit okolní tkáň, a ta se nemohla hojit.

Na internetu i odborných fórech jsou však k nalezení příběhy potápěčů či cestovatelů (ostnatec se často zavrtává do písku, takže na něj lze šlápnout i při koupání), kteří nedostali takhle okamžitou pomoc a i půl roku po incidentu mají pořád nesnesitelné bolesti, otoky a záněty nebo bojují s následky rozsáhlejšího poškození tkání.

Vážné mohou být i okamžité reakce na jed – mdloby, nevolnost, v krajním případě arytmie a postižený může upadnout i do šoku. Proto pokud nemáte potřebné léky a zdravotníka na palubě, je kromě první pomoci horkou vodou vhodné okamžitě volat odbornou pomoc, která nasadí také antibiotika a hlavně dokáže vyřešit případné následné komplikace.

I v případě krizové situace myslete stále na bezpečnost na lodi

Řešení první pomoci na jachtě je vždy mnohem komplikovanější než na pevnině, nejen proto, že je pomoc daleko. Ani nám se nevyhnulo menší drama, které mohlo ošetření pořádně zkomplikovat nebo způsobit další problémy.

I při řešení krize je nutné dbát na bezpečnost na lodi

V okamžiku ošetřování rány a tlumení bolesti mi začal na mobilu “křičet” kotevní alarm, který jsem si nastavil. Nejdřív jsem si myslel, že se jedná o chybu aplikace (na první pohled kotva i situace vypadala vcelku dobře), ale na záznamu křivky v Navionicsu bylo patrné, že táhneme kotvu za sebou a poměrně rychle se přibližujeme skalám na pobřeží.

Ověřil jsem si to i posvícením silnou baterkou na břeh, a okamžitě mi bylo jasné, že opravdu splouváme, a to dost velkou rychlostí. Vítr se během večera otočil o 180 °, ale myslím si, že se otočil a zesílil i proud, a to bylo zřejmě rozhodující.

Následoval rychlý start motoru, vytažení kotvy a odplutí od břehu. Představa nového kotvení v silnějším větru se začala komplikovat. Moje posádka byla v tu chvíli:

Naštěstí ve vedlejší zátoce i přes dost vytíženou turistickou sezónu zůstala jedna jediná volná bóje "připravená" pro nás, a tím skončila stresová situace :-). Pokud by to tak nebylo a počasí by se ještě zhoršilo, bylo by to už náročnější.

Proto je dobré na lodi být stále ve střehu a připravený řešit loď, i když se řeší jiné a vážné problémy. A mít vždy dobře vybavenou lékárničku a minimálně základy první pomoci ovládat.

Dobře vybavená lékárnička by na palubě neměla chybět

Děkujeme za sdílení a přejeme Honzovi a všem jachtařům hodně krásných naplutých mil!

A nezapomeňte, že s případnými trablemi vám vždy rádi pomůžeme naším pojištěním pro jachtaře.

Chcete si přečíst další články o jachtingu a bezpečné plavbě? Pokračujte na našem jachtařském blogu! Podívejte se i na náš rozcestník Skutečné námořní příběhy a jejich řešení s mnoha tipy, jak krizové situace zvládnout.