Záchrana plachetnice ve vzdálenosti přes 200 námořních mil od pobřeží je logisticky i finančně velmi náročná operace, která probíhá mimo běžný dosah vrtulníků i záchranných lodí. Vyžaduje mezinárodní koordinaci MRCC (Maritime Rescue Coordination Centre) a pomoc může mít různé podoby podle konkrétní situace.
Postižená posádka v hlubokomořských oblastech se většinou musí spolehnout na zprostředkování pomoci komerčních lodí nebo lodí plujících v okolí, což zejména v odlehlejších oblastech může být i nereálné. Jak přesně zásah probíhá?
1. Zahájení záchranné akce
Kdo a jak volá o pomoc:
Kapitán či posádka vyšle tísňový signál MAYDAY přes VHF (kanál 16) nebo satelitním zařízením (např. Inmarsat, Iridium).
Nebo se aktivuje EPIRB (Emergency Position-Indicating Radio Beacon) a automaticky vyšle nouzový signál na satelity mezinárodního systému COSPAS-SARSAT.
Může být vyslána také DSC (Digital Selective Calling) tísňová zpráva automaticky červeným tlačítkem DISTRESS.
Kdy a jak volat MAYDAY a kdy PAN PAN? Podívejte se na vysvětlení i videa, jak vypadá nouzové volání vysílačkou v praxi
2. Příjem a předání signálu
Kdo signál zachytí:
Satelity COSPAS-SARSAT zachytí signál a polohu a přepošlou je do nejbližšího RCC/MRCC (Maritime / Rescue Coordination Centre), záchranného koordinačního centra.
Co udělá MRCC:
Vyhodnotí situaci, identifikuje polohu, kontaktuje vlastníka lodi a předá info nejbližším námořním nebo leteckým záchranným složkám.
Zahájí spolupráci s mezinárodními partnery a koordinuje ji.
Např. pokud se český skipper dostane do nouze 300 NM od Madeiry, může být předán MRCC Francie nebo MRCC Portugalsko, podle toho, do kterého záchranného sektoru (SRR = Search and Rescue Region) tato oblast spadá. Mapa kontaktů MRCC a MRSC.
Co je SRR – Search and Rescue Region?
Přesně vymezené geografické území, za které nese odpovědnost určitý stát nebo skupina států v případě nouzové situace na moři nebo ve vzduchu. Zde musí zajistit koordinovanou a efektivní záchranu osob, ať už jde o rekreační jachtaře, obchodní loď nebo letadlo nad mořem.
Každé SRR má přiřazeno záchranné koordinační středisko (RCC nebo MRCC), které je za danou oblast zodpovědné 24/7. Vše vymezují mezinárodní dohody (IMO, ICAO).
Neodpovídá pobřežním (výsostným) vodám daného státu, může být mnohem větší a často zasahuje hluboko do mezinárodních vod.
Cílem SRR je, aby celý svět byl pokrytý tak, aby žádné nouzové volání nezůstalo bez reakce.
Loď Search and Rescue v přístavu
3. Průběh záchranné operace
Varianty nasazení:
Zásah jiného plavidla:
MRCC vyzve nejbližší obchodní či vojenské plavidlo, aby poskytlo pomoc. Tyto výzvy jsou závazné dle mezinárodního práva (SOLAS) a kapitáni těchto lodí jsou na pomoc školení, ale mohou být od plavidla i tak dost daleko.
Letadlo nebo vrtulník:
V případě potřeby se vyšle pátrací a záchranný letoun (př. Challenger) či dálkový hlídkový letoun (např. P-8 Poseidon) k lokalizaci lodi a navázání spojení. Letadlo může posádce shodit vybavení (např. včetně čerpadel, paliva, satelitního telefonu), aby doplula do nejbližšího přístavu.
Vrtulníky mají omezený dolet (cca do 250 NM) a v odlehlých oblastech vůbec neoperují.
Zásah záchranného plavidla:
Námořní záchranná služba vyšle záchranný remorkér nebo loď s posádkou, což může trvat desítky hodin až dny. Na záchraně života (evakuaci raněného) z velké vzdálenosti se mohou podílet i vrtulníky (vzhledem k omezenému doletu musí mít možnost mezipřistání).
Záchranné letouny plachetnici v nouzi u Austrálii shodily life rafty a další vybavení, než připluje záchranná loď
4. Náklady na záchranu
Co je zdarma:
Záchrana života je vždy bezplatná, pokud se nejedná o hrubou nedbalost (např. vyplutí při zákazu, úmyslné ignorování předpovědi).
Co se platí:
Odtažení plavidla (salvage) není považováno za záchranu života, a proto je zpoplatněné. Cena se pohybuje od desítek po stovky tisíc EUR/USD a závisí na vzdálenosti, velikosti lodě, technice, riziku a obtížnosti zásahu.
V některých případech se uzavírá smlouva o záchraně (Lloyd's Open Form – LOF), která umožňuje záchranářům získat procento z hodnoty zachráněné lodi a nákladu.
Jak se pojistit?
Zásah do 200 NM od pobřeží (pro většinu jachtařů bohatě stačí) je při ohrožení zdraví garantován v rámci Boatsafe cestovního pojištění.
Zásah nad 200 NM od pobřeží není součástí běžného pojištění a náklady na odtažení nebo převoz jsou plně v režii majitele lodi, který je může vymáhat po nájemci.
Majitel lodi může mít připojištění nad rámec havarijního pojištění lodi (kasko), to ale většina lodí nemá.
Záchranné operace může rovněž krýt členství v asociacích typu SeaHelp, které ale má omezený dosah.
A jak to vypadá v praxi?
Video zachycuje úspěšnou záchrannou akci koordinovanou AMSA (Australian Maritime Safety Authority).
V neděli v 7:00 ráno začala jachta s třemi pasažéry v Korálovém moři nabírat vodu a měla problémy s elektrickým systémem. Vyslala satelitním zařízením nouzový signál. AMSA zajistila nasazení dvou letadel Challenger (dorazila v 10:00 a 11:30 a shodila k lodi dva záchranné čluny, komunikační zařízení a čerpadlo) + letadlo australských ozbrojených sil (ADF) poskytovalo komunikační podporu ze vzduchu
Nedaleká nákladní loď Darya Nitya reagovala na žádost AMSA o pomoc a dorazila kolem 17:00. Loď NSW Police Nemesis úspěšně zachránila všechny tři osoby na palubě jachty krátce po 18:45.
Záchranné operace na otevřeném moři mohou být náročné a nejisté. Dobrou zprávou je, že naprostá většina běžných plaveb se odehrává do 200 NM od pobřeží. V oblasti, kterou plně pokrývá Boatsafe pojištěním i dostupné záchranné služby. Díky mezinárodní síti záchranných center (MRCC) je navíc zajištěná pomoc i pro expediční jachtaře ve vzdálenějších vodách.
Přejeme mnoho šťastných a bezpečných mil bez podobných nehod. A my vám rádi na plavbách budeme krýt záda.
Chcete si přečíst další články o jachtingu a bezpečné plavbě? Pokračujte na našem jachtařském blogu! Podívejte se i na náš rozcestník Skutečné námořní příběhy a jejich řešení s mnoha tipy, jak krizové situace zvládnout.